Kvůli okupaci opustil KSČ, později se do ní vrátil. Za Jaroslavem Moučkou je složitější příběh, než mnozí tušili

Jaroslav Moučka patřil k výrazným tvářím českého filmu, televize i divadla. Jeho život ale zdaleka nebyl jen přehlídkou hereckých úspěchů. Komunistický režim zasáhl do jeho kariéry i rodinných vztahů a některá jeho rozhodnutí dodnes vyvolávají otázky.

Jméno Jaroslava Moučky si většina diváků spojí hlavně s televizí, seriály a pohádkami. V redakci In-Lifestyle.cz jsme se podívali i na méně známou část jeho životopisu. Některá jeho rozhodnutí dnes mohou působit rozporuplně, jiná zase ukazují, jak složitá byla doba, ve které žil a pracoval.

Herec, kterého si diváci spojili s jistotou a klidem

Podle Wikipedie se Jaroslav Moučka narodil 9. listopadu 1923 ve Studené. Herectví se profesionálně začal věnovat po roce 1945. K divadlu přitom nešel přímo. Vyučil se a prošel několika řemesly, mimo jiné kamnářstvím, pekařinou, knihkupectvím i prací strojního zámečníka. Tato zkušenost z řemeslného prostředí byla v jeho herectví znát. Na obrazovce nepůsobil jako člověk, který si lidové typy jen obléká, ale jako někdo, kdo jim rozumí i v detailech.

Diváci ho mají zafixovaného z titulů jako Nemocnice na kraji města, Chalupáři, Okres na severu nebo z pohádek Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert. Naposledy si zahrál v pohádce Zdeňka Trošky Z pekla štěstí. Před kamerou vytvořil více než stovku rolí. Byl také skvělý jako divadelní herec. Přes čtyřicet let byl spojen s Divadlem na Vinohradech.

Další smutná ztráta u Patrasové a Slováčka: „Jsme z toho zdrcení úplně všichni. Bolí to moc“

Největší rozpor se neodehrával na jevišti, ale doma

Nejostřejší drama Moučkova života se neodehrálo před kamerou. Jeho starší bratr Milan byl podle Českého rozhlasu Plus velitelem vyšetřovatelů StB v ruzyňské věznici a rozhodně to nebyl jen řadový úředník. Se jménem Milana Moučky se spojují brutální výslechy z 50. let. Rodinné vztahy to zpřetrhalo. Jaroslav se za svého bratra styděl a doslova se od něho distancoval.

Ze strany odešel, pak se do ní vrátil

Jaroslav Moučka byl komunista. Nedokázal se ale smířit s vpádem ruských vojsk a v roce 1968 na protest proti okupaci z komunistické strany vystoupil. Tento na tu dobu odvážný krok měl za následek, že Moučka najednou dostával méně rolí a většinou se jednalo jen o menší role.  

Když potom v roce 1977 dostal nabídku, aby se do strany vrátil, nabídku přijal. O rok později, v roce 1978, získal Jaroslav Moučka titul zasloužilý umělec a v roce 1982 se mohl pyšnit titulem laureát státní ceny Klementa Gottwalda.

Životní příběh Jaroslava Moučky se dá jen těžko zařadit do jednoduché škatulky. Nebyl bezchybným hrdinou, ale ani pouhou figurou tehdejší režimní kultury. Patřil ke generaci, která věděla, co systém umí, a současně velmi dobře chápala, jak rychle může přijít profesní konec. Dá se předpokládat, že návrat do strany měl i pragmatický rozměr. Bez legitimace se tehdy kariéra mohla zlomit během chvíle. Co přesně se mu, když přijal nabídku návratu do strany, honilo hlavou, dnes už  nikdo spolehlivě nedoloží.

Autorský text redakce In-Lifestyle.cz

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.