Foto: NextFoto, Jitka Zelenková na premiéře filmu Maria
Jitka Zelenková podpořila černým oděvem veřejnoprávní média a místo věcné polemiky schytala urážky kvůli věku i vzhledu.
Před pár dny se nám ukázala Jitka Zelenková poměrně netradičně, a to vše pro jedinou věc, jak jsem v redakci In-Lifestyle.cz zaznamenali. Černým oblečením totiž vyjádřila podporu veřejnoprávním médiím. Jenže místo věcné reakce přišla na sociálních sítích vlna urážek. V tom je nakonec hlavní problém. Už dávno nejde jen o spor kolem České televize nebo rozhlasu, ale o to, jak rychle se nesouhlas mění v ponižování.
Nešlo o polemiku, ale o útok na člověka
Zpěvačka svůj postoj popsala přímo na svém Facebooku. Uvedla, že si vzala černou na podporu veřejnoprávních médií, která podle ní dávají prostor české hudbě, kultuře, dokumentům i sportu. Přidala i osobní zkušenost s tím, že v České televizi i Českém rozhlase pracují profesionálové, jejichž práce si váží. To je věcný a naprosto legitimní veřejný postoj. Jenže část reakcí pod příspěvkem se už vydala úplně jinam.
Kritika názoru je v pořádku. V okamžiku, kdy se ale debata zlomí v urážky kvůli věku, vzhledu nebo v posměch, přestává jít o názor. Na In-Lifestyle jsme si všimli, že právě tohle je na celé věci nejvýmluvnější. Jitka Zelenková neschytala jen nesouhlas s gestem. Přišel i osobní jed, který s tématem veřejné služby vlastně vůbec nesouvisí.
„Všichni chtějí, abych zemřel,“ tvrdí Andrej Babiš. Ostrý výrok o Agrofertu vyvolal další otázky
Sama zpěvačka na vlnu zloby reagovala slovy, že bychom to měli zkusit zase slušně. Zůstala tedy klidná. U umělkyně, která je na scéně desítky let, má takový apel jinou váhu než rychlý vzkaz napsaný v afektu. Začínala už koncem roku 1967, v roce 1973 přijala nabídku ke spolupráci po boku Karla Gotta a s orchestrem Ladislava Štaidla procestovala řadu zemí. Je to zkrátka člověk, který zažil několik mediálních epoch, od státem řízených médií až po dnešní digitální džungli.
Tato generace dobře ví, co znamená veřejný prostor
Zelenková se k médiím nevyjadřuje zvenčí, jako někdo, kdo kolem nich jen prošel. Její kariéra byla s rozhlasem i televizí dlouhodobě propojená. Její profil na webu ČT se připomíná, že svůj repertoár úspěšně představovala právě v televizních a rozhlasových pořadech. Když tedy dnes mluví o důvěře publika a profesionalitě těchto institucí, není to nepodložený výkřik do tmy. Je to zkušenost z první ruky.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
To je mimochodem součást kontextu, která v rychlých internetových přestřelkách často mizí. Mladší publikum může veřejnoprávní média vnímat hlavně přes politické spory. Generace Jitky Zelenkové je ale zažila i jako prostor, kde se systematicky uchovávala hudba, mluvené slovo a kulturní paměť. Není nutné souhlasit se vším, ale tento pohled si zaslouží víc než posměch.
Strach ze sítí není u ní nové téma
Zajímavé je i to, že Zelenková před atmosférou internetu nevaruje poprvé. V rozhovoru zveřejněném na YouTube mluvila o tom, že se dnes bojí víc než za komunismu. Ta věta může znít ostře, ale v souvislosti s dnešními reakcemi není vůbec mimo. Ne kvůli cenzuře, kvůli agresi, která se umí během pár minut rozběhnout proti jedné osobě a úplně se odpojit od původního tématu.
Na In-Lifestyle nás zaujalo, že nejde jen o další epizodu známého internetového nešvaru. U žen ve veřejném prostoru bývá podobná vlna útoků často dvojnásobně krutá. Část komentářů neřeší názor, ale tělo, věk, tvář a to, zda má dotyčná vůbec ještě právo mluvit. To už není politika ani kultura. To je prostě disciplína v ponižování.
Přidejte svůj názor
Komentovat