Komedie Na samotě u lesa slaví 50 let: Příběhy z jejího natáčení pobaví fanoušky i dnes

Komedie Na samotě u lesa letos slaví 50 let od premiéry a výročí nezůstalo jen u televizních připomínek. Do Obděnic na Příbramsku se při této příležitosti vrátili i Zdeněk Svěrák a Daniela Kolářová, tedy filmoví Lavičkovi.

Návrat na místo, kde se část dnes už kultovního snímku rodila, dává starému filmu zvláštní, a přitom docela současný rozměr. Není v tom jen nostalgie. Je to připomínka toho, jak přesně česká komedie uměla vystihnout vztah k venkovu, chalupám i lidským slabostem. A s lehkým a trefným humorem.

Film, který se neokoukal ani po půlstoletí

Podle Národního filmového archivu měl film režiséra Jiřího Menzela premiéru v roce 1976, trvá 95 minut a vznikl podle scénáře dvojice Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Na ČSFD si dodnes drží mimořádně silné hodnocení 91 procent, což je u českých komedií známka opravdu výjimečné divácké věrnosti. Možná právě to je na výročí nejzajímavější: film nestojí jen na známých hláškách, ale na náladě, kterou novější tituly napodobují jen těžko.

Aktuální důvod k připomínce je navíc jasný. Oslava 50 let od premiéry proběhla 1. srpna v Obděnicích a podle webu Střední Čechy nabídla pochod po filmových místech, besedu s hosty i večerní projekci pod širým nebem. Účast přislíbili Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Marie Vnoučková Hradilková i kameraman Jaromír Šofr. Už to není jen zápis do kulturního kalendáře, ale potvrzení, že film má pořád publikum, které za ním klidně přijede.

Česká televize láká na pokračování kriminálky Docent: Oproti seriálům ze stejné kategorie se výrazně liší

Příběh rodiny Lavičkových, která si chce pořídit vysněnou chalupu, vypadá na první pohled jednoduše. Jenže pod jemným humorem běží docela přesná pravda o českých snech, majetku i trpělivosti. Chalupaření tehdy nebylo dekorací, ale životním plánem. I proto film není jen reprízovanou klasikou. Je to přesný otisk doby, který nezestárl, protože touha „mít někde svůj kout“ zůstala.

Zákulisní drobnosti, které filmu přidaly další vrstvu

Výroční setkání připomnělo i detaily, které v samotném filmu na první pohled vidět nejsou. Podle reportáže iROZHLASu se při natáčení vzpomínalo mimo jiné na Jana Třísku i Josefa Kemra a na atmosféru, kterou dnes pamětníci popisují s neobvyklou přesností. Určitě si fanoušci vybaví i jméno krávy Jitky, to vzniklo podle tehdejší klapky Jitky Radové a že rozdělení rolí bylo původně zamýšleno jinak – Svěrák nepočítal s tak velkou hereckou úlohou.

Zajímavé je i samo místo. Jak připomíná Příbram.cz, kořeny filmu jsou s Příbramskem spojené mnohem těsněji, než si řada diváků uvědomuje. Když se dnes mluví o „chalupě dědy Komárka“, nejde jen o kulisu. To prostředí je spoluautorem celého filmu – bez něj by část kouzla zmizela.

Divácké komentáře na ČSFD se po letech nápadně shodují v jednom: lidé se k filmu vracejí kvůli klidu, přesnému humoru a postavám, které nepůsobí jako figurky. A v tom je jeho síla. Nevnucuje pointu, netlačí na efekt, nikam nepospíchá. V době překřičených seriálů je to skoro luxus.

Padesát let od premiéry není u „Na samotě u lesa“ jen kulaté číslo. Je to chvíle, kdy se znovu ukázalo, že některé české filmy nežijí z minulosti, ale z toho, že pořád dokážou oslovit další generace. Návrat Svěráka s Kolářovou do Obděnic to připomněl lépe než jakákoli televizní repríza.

Autorský text redakce In-Lifestyle.cz

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.