Foto: NextFoto, Petr Macinka na Česko-Slovenském plese v Obecním domě
Ještě před pár lety to byla dle něj hloupost, dnes už o tom mluví jako o legitimní možnosti. Petr Macinka nejspíše změnil názor.
Ministr zahraničí Petr Macinka je opět v hledáčku snad všech médií v ČR, jak jsme v redakci In-Lifestyle.cz zaznamenali, tentokrát kvůli postoji k přesunu české ambasády v Izraeli. Ohlédneme-li se zpět trochu víc do minulosti, podobný krok před časem označoval za nesmysl a naprosté bezpečnostní riziko. Zato nyní připouští, že by se o něm mělo jednat. Kde je tedy ten rozdíl? Dnes už prý má více informací a vidí věci ve větších souvislostech.
Když se názory mění rychleji než počasí
Ještě nedávno přitom mluvil o přesunu ambasády jako o „absurditě“ a „blbosti, kterou vymyslel Zeman“. Upozorňoval také na možná bezpečnostní rizika. A přidal ještě ostřejší slova, jak je vidět z přiloženého videa: „Je to absolutní šaškárna, je to PR a zneužívání tady toho konfliktu potoku a veleřek krve, která tam teče, a nezměrnýho lidskýho utrpení partičkou neschopných politiků, kteří vůbec ničemu nerozumí a nejsou oblíbení.“
Dnes už tak ostrý rozhodně není. Mluví o vhodném načasování a o tom, že jako ministr vidí věci jinak než jako komentátor. Co to ale je? Nejde ani tak o samotnou změnu názoru, tu by veřejnost možná ještě přijala. Problém je styl. Místo přiznání „mýlil jsem se“ přichází zbytečné vysvětlivky, které působí spíš jako snaha staré výroky zamést pod koberec.
Oto Klempíř si naběhl na svůj vlastní výrok o vítězi maďarských voleb. Internet si jeho ostudu vychutnal
Lidé zbystřili. Sociální sítě se zaplnily komentáři, které měly společného jmenovatele: vztek z neustálého „přepisování reality“. Nešlo ani tak o Jeruzalém nebo Tel Aviv, ale o zachování důvěry. Jeden z komentujících to vystihl poměrně přesně: změnit názor je normální, dělat, že ten původní vlastně nikdy nebyl tak radikální, už méně.
Macinka provokuje stále, možná schválně?
Jak asi většina ví, nejde o ojedinělý moment. Petr Macinka má za sebou už celou sérii výroků a kroků, které pravidelně štvou společnost. Za chvíli by možná mohl počtem článků o sobě konkurovat nesmrtelnému českému seriálovému hitu Ulice a jejímu počtu dílů. Ať už jde o slovní přestřelky s prezidentem, ostré komentáře nebo podobné obraty, vždycky to mezi lidmi rozbouří.
Otázka je, jestli je to záměr. Provokace totiž v dnešní době jistým způsobem funguje. Přitahuje pozornost, drží tak politika neustále na očích veřejnosti a možná poněkud odvádí od vážnějších problémů. Jenže to má i druhou stranu, protože taková osoba postupně přichází o důvěru. Lidé si začnou říkat, jestli nejde spíš o další eskapádu než o skutečný názor.
Politika byla vždycky plná dohadů, hádek a ostrých slov. Jenže u některých aktérů se zdá, že se z toho stává hlavní náplň práce. A to dobře opravdu není. Proto se mnozí ptají, zda má takový člověk vůbec být ve funkci, která vyžaduje stabilitu, diplomacii a schopnost reprezentovat zemi navenek?
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů iDnes, Facebook Visegradský jezdec II.