Foto: Shadster / Creative Commons / CC BY-SA, antiperle
Vydáme se zpátky do časů, kdy sladkostí nebylo tolik co dnes, ale každá z nich měla své pevné místo. Připravili jsme retro kvíz o cukrovinkách ze socialismu. Jde hlavně o to, zda poznáte, které z nich se prodávají i dnes.
Obchody za socialismu vypadaly úplně jinak než dnes. Žádné přeplněné regály, žádné desítky čokolád z dovozu, žádné bonbony s příchutěmi, které tehdy zněly skoro exoticky. Přesto nebo možná právě proto se některé cukrovinky zapsaly do paměti několika generací výrazněji, než by člověk čekal. Na In-Lifestyle jsme připravili kvíz, v němž budete muset mimo jiné zavzpomínat na některé produkty, jež z regálů již zmizely.
Když byla sladkost malou událostí
Tuba Pikaa, ukrytá ve školní tašce, dokázala zvednout prestiž i úplně obyčejnému žákovi. Vitacit barvil ruce tak spolehlivě, že každého mlsala prozradil ještě dřív, než stihl cokoli říct. A žvýkačky Pedro, které se prodávají dodnes, lákaly na obal s klukem v sombreru a velké bubliny. Cigaretové žvýkačky pak fungovaly hlavně jako rekvizita. Dávaly se do kapsy, držely se v ruce, prostě aby člověk vypadal o něco dospěleji, než ve skutečnosti byl.
Bonboniéry Tatiana nebo Orion stály trochu stranou. Byly to dárky pro zvláštní příležitosti, třeba pro učitelky k MDŽ nebo pro vzácnou návštěvu. Na běžné mlsání to rozhodně nebylo. Oblíbené byly také bonbony Lipo nebo Antiperle, které vznikly v roce 1960 v libereckém podniku. Ty už ale z regálů zmizely úplně. Podobně dopadly sušenky Dukla z Lomnice nad Popelkou. Jejich výroba skončila v roce 2012, mimo jiné kvůli nízkým prodejům.
Test znalostí českých filmových hlášek: 10 otázek ukáže, kdo má právo považovat se za experta
Některé sladkosti ale vydržely. Horalky se objevily na trhu už v roce 1965 a dnes patří k nejúspěšnějším sladkostem ve střední Evropě. Studentská pečeť vznikla v 70. letech jako něco trochu slavnostnějšího – nebyla levná, takže se kupovala spíš jako dárek nebo menší úplatek. Tatranky mají kořeny už v poválečném období, největší popularitu ale získaly právě za socialismu. Na školních výletech a táborech byly téměř povinnou výbavou, hlavně kvůli dlouhé trvanlivosti a tomu, že člověka na chvíli zasytily během výšlapu. Řada pamětníků dodnes tvrdí, že tehdy chutnaly lépe. Těžko říct, kolik z toho je skutečná změna receptury a kolik obyčejná nostalgie.
Legendární kousky, které přežily
Kofila si vydobyla své místo v historii i mimo Československo. Na olympiádě čokolády v Bruselu získala stříbrnou medaili a tehdy se to hrdě uvádělo i na obalu. Typická kávová chuť a tenké vrstvy čokolády, které se pomalu rozpouštěly na jazyku, z ní udělaly jednu z nejznámějších tyčinek vůbec. Lentilky – barevné cukrové čočky — zná několik generací Čechů i Slováků. Výrobce se v průběhu let měnil, samotný produkt ale zůstává ve výrobě prakticky nepřerušeně. A pak jsou tu Banány v čokoládě, které byly pro mnoho dětí skutečným svátkem.
Jiné sladkosti takové štěstí neměly. Griliášové oplatky Vlnky zmizely z regálů před více než deseti lety a jejich příznivci se dodnes snaží o návrat. Facebooková skupina „Vraťte nám naše Vlnky“ ani petice z roku 2015 výsledek nepřinesly. Stejně tak zmizely sušenky Sportka, tyčinky Vanda nebo ovocná dřeň Táboráček. Zůstaly po nich hlavně vzpomínky a pak také občasné internetové debaty, v nichž si pamětníci zkoušejí vybavit, co přesně která chuť připomínala.
Právě v té omezenosti byla síla tehdejších sladkostí. Když jste dostali Kofilu nebo se s kamarádem rozdělili o Pedro, byl to jiný zážitek než dnes, kdy si v supermarketu vybíráte z desítek čokolád. Připravili jsme proto kvíz — zavzpomínejte na různé sladkosti a zkuste poznat, které z těchto legend se prodávají i dnes a které z obchodů zmizely nadobro.
Kvíz: Přežily vaše oblíbené sladkosti ze socialismu?
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle, podklady z veřejně dostupných informací na webech Kupi, ProŽeny, Lidovky, TN
Přidejte svůj názor
Komentovat