Foto: NextFoto, Petr Macinka a Tomáš Etzler
KOMENTÁŘ / Tomáš Etzler se do Petra Macinky pěkně opřel. Ministr mu odpověděl posměšnou poznámkou o tom, že si má „cucnout“.
Případ Lucie Nebesářové z Kanceláře prezidenta republiky by za normálních okolností nejspíš zůstal především personální otázkou. V redakci In-Lifestyle.cz jsme ale zaznamenali, že z personální věci se během několika hodin rozjel jeden ostrý osobní střet.
Tchaj-pej byl jen spouštěč. Starší nevraživost zůstala pod povrchem
Bývalý novinář Tomáš Etzler na své síti X napsal, že Macinkův krok považuje za škodlivý a zbytečný. Ministr reagoval ironií a později přidal i větu, že si má novinář jít „raději cucnout“. U Macinky relativně nic nového, podobné odpovědi už dávno nepůsobí jako náhodné ujetí nervů. Část lidí to nicméně štve víc než spor samotný. Jakmile politik přenese konflikt do osobní roviny, procedury a kompetence jdou pro mnoho voličů stranou. Zůstane dojem, že jedná povýšeně. Takový dojem se pak odstraňuje mnohem hůř než jedna nepřesná věta v rozhovoru.
Etzler v další reakci připomněl prezidenta Petra Pavla i Filipa Turka. Nebyla to náhodná odbočka. Spor kolem Tchaj-peje se tím napojil na starší, politicky citlivější linku. Prezident kdysi odmítl Turka jmenovat ministrem mimo jiné s tím, že opakovaně projevoval nedostatek respektu k právnímu řádu a bagatelizoval nacistické Německo. Macinka pak mluvil o prezidentském aktivismu a napětí se postupně přelévalo dál.
Vyhrocená hádka Nerudové a Klempíře: Slova o udavačství a vysokých příjmech vznítila divoké debaty
Nejhůř nepůsobí samotný spor, ale jeho tón
Na In-Lifestyle si nelze nevšimnout, že publikum kolikrát neunaví ani tak politický konflikt, jako spíš způsob, jakým se vede. Jednou prezident, podruhé novinář, jindy nominace. Když se k tomu přidají osobní poznámky, vzniká obraz politika, který má potřebu rýpnout si skoro do každého, kdo stojí proti němu. Pro část veřejnosti je to silnější signál než debata o tom, kdo přesně měl jakou pravomoc.
Další naprosto zbytečný, infantilní a škodlivý naschvál. Jak dlouho ještě bude naprosto nekompetentní imbecil @petr_macinka, který má zájmy České republiky úplně u prdele, ničit českou diplomacii a postavení Česka ve světě? https://t.co/xheCJKjPQ2
— Tomas Etzler (@tvtomas) August 26, 2026
Samotné zastavení přesunu Lucie Nebesářové do Tchaj-peje samozřejmě nedokazuje, že šlo o osobní odvetu vůči Hradu. Nic takového potvrzené není. Jisté ale je, že vztahy mezi Macinkou a prezidentovým okolím jsou napjaté delší dobu a teď se znovu dostaly na veřejnost, navíc dost neuhlazeným způsobem.
Proč se to řeší i mimo politické kruhy
Tomáš Etzler není žádný stranický funkcionář. Je to známá mediální postava, která se dlouhodobě výrazně vyjadřuje k zahraniční politice. Když se do ministra pustí právě on, spor nezůstane jen v politickém zákulisí. Dostane se k lidem, kteří běžně nesledují každou nominaci ani vnitřní pohyby kolem ministerstev.
V tu chvíli už nejde jen o kompetence. Lidé sledují chování. Kdo odpovídá věcně, kdo uhýbá, kdo se vysmívá. Macinkova reakce mohla jeho podporovatelům připadat jako tvrdý fór. U jiných ale mohla snadno posílit pocit, že se politická kultura posouvá někam, kde je hrubost vydávána za odvahu. A tahle únava se v politice sčítá.
Když se z politického stylu stává standard
Politici mezi sebou vždycky soupeřili, hádali se a občas si neodpustili ani osobní narážku. A kdo pamatuje dobu před dvaceti lety, ten ví, že ve Sněmovně padl i pohlavek. Rozdíl je v tom, jak často se z podobného způsobu komunikace stává běžný politický jazyk. Pokud se každá kritika okamžitě mění v osobní útok a každá odpověď v ještě ostřejší výpad, začíná být těžké rozlišit, kdy se skutečně řeší něco podstatného a kdy už jde jen o to, kdo koho dokáže hlasitěji shodit.
Myslíte, že má Tomáš Etzler pravdu?
Ostrý politik může své příznivce bavit a jeho odpůrce rozčilovat, ale dlouhodobě se ukáže, jestli za výrazným stylem zůstává také nějaký obsah. U ministra zahraničí to platí dvojnásob. Člověk může mít velmi razantní názory a hájit je tvrdě, aniž by z každého nesouhlasu dělal osobní válku. V opačném případě se totiž může stát, že samotný způsob komunikace začne zastírat to, co by měl politik ve skutečnosti vysvětlovat a prosazovat.
Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat