Foto: se svolením České televize, Anežka Indráčková
Do redakce In-Lifestyle.cz nám napsal pan Aleš. Jeho e-mail se týká tématu: Mají čeští sportovci právo radovat se ze svého umístění na olympiádě, i když nestojí na bedně a nevezou si domů medaili? Některé komentáře člověk skutečně nechápe.
Čeští sportovci bez medaile – i tak to jsou borci
Na sociální sítě si každý může napsat, co chce. Já jsem našel příspěvek, který bych s chutí podepsal. Otevírá totiž téma, o kterém se moc nemluví, a když už, tak většinou jen v urážlivých a mnohdy až zlých komentářích.
Ne každý český sportovec, který odjede na olympiádu, si domů poveze medaili. Jistě, na bedně nemůže stát každý. Je ale nutné vzít na vědomí, že na olympiádu se dostanou jen ti nejlepší z celého světa, a pokud mezi nimi máme české želízko, už to samo o sobě je úspěch. Mnozí to tak ale nevidí.
Když sportovci berou medaile, každý jim fandí, každý je obdivuje. Když na medaili nedosáhnou nebo když se umístí až kolem dvacátého místa, je to podle mnohých totální debakl, ostuda, prostě průs*r.
S kým žije stříbrná Eva Adamczyková: Manžel Marek hrál klíčovou roli v jejím olympijském návratu
Nejlepší Češka na skokanském můstku
Před pár dny jsem si přečetl diskuzi pod článkem, ve kterém se psalo o tom, že Anežka Indráčková skončila 18. na středním můstku na Zimních olympijských hrách v Itálii, a představte si tu troufalost, měla z toho radost! To si dovolila hodně, že ano?
Fascinuje mě ten náš národní smysl pro „spravedlnost“. V Itálii se právě naše devátenáctiletá Anežka spustila z můstku, letěla vzduchem a skončila 18. na světě. Navíc to byl nejlepší výkon našich skokanek na olympiádě ever. Má z toho radost. A proč ne? Je 18. nejlepší z osmi miliard lidí. Můžete namítat, že každý člověk na lyžích neskáče, tak jaképak z osmi miliard lidí. To je sice pravda, ale zkusit být lepší si teoreticky může zkusit každý. Kdyby chtěl a kdyby se nebál.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Smutné souvislosti, které najdeme v komentářích
Komentáře, které se týkaly osmnácté příčky Anežky, jsem pročetl všechny, nejen ty pod samotným článkem. U těch obzvláště zlých a nebál bych se říct až nenávistných jsem si dal tu práci a prošel jsem si další komentáře autorů. Nechci míchat dohromady sport a politiku, ale tady je to více než výmluvné a bohužel už smíchané.
Někteří komentující, kteří radost z osmnáctého místa mladé sportovkyně rozcupovali na milion malinkatých kousíčků, totiž kritizovali i společné fotografie sportovců a našeho prezidenta Petra Pavla. „S ní by se Pavel nefotil. On se raději předvádí se zlatou Maděrovou,“ najdeme například na sociálních sítích.
Někteří komentující kritizují mladou, nadějnou sportovkyni a jedním dechem oslavují Macinku, který zasílá výhrůžné SMS prezidentovi. Posmívají se radosti z osmnáctého místa. Odsuzují další sportovce, že se nechali vyfotit s prezidentem Pavlem. S tím prezidentem, který podle těchto pisálků nesahá Turkovi ani po kotníky. Tomu Turkovi, který si hraje na českého Jamese Bonda, ale ve skutečnosti je to jen sběratel autíček a fotek s pochybnou symbolikou. Tomu Turkovi, který teď žaluje prezidenta, protože ho Pavel – zcela logicky – nechce v kabinetu.
Mladá sportovkyně, která má před sebou zářnou sportovní kariéru, sportovkyně, která dře od dětství a je 18. na planetě, je pro tyhle pisálky komentářů „nula“, která je tak ubohá, že se raduje z 18. místa. Arogantní nýmandi, kteří neumí nic jiného než vyhrožovat, žalovat a slibovat nesplnitelné, jsou pro ně ale „elita“.
Než něco budete komentovat, zamyslete se
Od sportovců chceme, aby vítězili, aby získávali medaile. Přejeme jim to a každý normální člověk jim fandí, i když na bednu nedosáhnou. Někteří jsou ale bohužel jiného ražení. Osmnáctá příčka je ostuda a je to jen důvod kopnout si do mladé sportovkyně. Dokázali byste to ale lépe?
Kopat do sportovců, že se nechají vyfotit spolu s prezidentem České republiky? Proč jako? Používat sportovce pro kritiku Hradu a vyzdvihování Macinky, Turka a spol? Ale no tak. Sportovci jsou sportovci a politici, byť někteří nestojí za nic, jsou politici. Tak až někdy budete psát na adresu našich sportovců kritizující komentáře, nejdříve se u toho alespoň trošičku zamyslete.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz
Milá paní Kohoutová, máte pravdu. Je mi z toho všeho smutno. Kde se v těch lidech bere tak strašná zášť?! Jsou to prostě chudáci (a hlavně ti, kteří jsou schopni obdivovat takové ubohé hranatce a micinky – škoda mluvit).
Já jsem stará bába, ale když jsem v TV viděla samotný závod na velkém můstku a následný rozhovor Anežky Indráčkové, zahřálo mě to u srdce a navíc i pobavilo. Tak úžasná, talentovaná mladá dívka, tak bezprostřední, plná energie a chuti dokázat víc a víc… Z toho by přece měl mít každý normální člověk radost.
Možná, že by se mělo ve veřejném prostoru důrazněji mluvit o tom, jak těžké je se ve většině sportů vůbec na Olympiádu probojovat. Že to není žádný výlet, ale tvrdě vydřené privilegium soutěžit s těmi nejlepšími na světě. A v tom můžete pomoct i vy, novináři.
Zcela souhlasím s paní Janou Krbcovou. Jen bych opakovala její slova.
Jakým způsobem zajistit,aby se někteří lidé před napsáním jakékoliv zprávy veřejnosti zamysleli?