Paní Dana popsala, jak ji ochranka v obchodě neprávem zostudila. Podle advokátky nejsou policisté

Běžný nákup v supermarketu se změnil v malé drama, ze kterého vyšla paní Dana jako zlodějka. Neudělala nic zlého, nic neukradla, ani se o to nepokusila. Ochranka v obchodě tentokrát šlápla vedle, přesto se paní Dana málem hanbou propadla. 

Do naší redakce napsala paní Dana, aby se nám svěřila se svým otřesným zážitkem z jednoho obchodního řetězce. Muž z ochranky obchodu paní Danu obvinil z krádeže. Křičel, urážel, rozbrečel obě děti paní Dany a odvolával se na své pravomoci.

Když si ochranka v obchodě myslí, že může všechno

Paní Dana se rozhodla svěřit se zážitkem, o který nikdo nestojí. Naše redakce příběh paní Dany probrala s advokátkou Kateřinou Mencnerovou a nestačili jsme se divit.

Do obchodu s dobrou náladou, z nákupu s ostudou a s pláčem

Vše začalo zcela nevinně. Jednou týdně jezdím na větší nákup. Většinou sebou beru i své dvě děti. A i když jsou mladší jen tři roky a staršímu pět let, mám to štěstí, že děti se v obchodě vždy chovají vzorně.

Když paní Eliška poznala, že žila s narcistou, ihned chtěla odejít. To je však podle psycholožky to nejtěžší

Jednou jsme takhle zase nakupovali. (název obchodu i město, kde k incidentu došlo, redakce zná). Smáli jsme se, plánovali jsme u toho, co budeme přes týden vařit a nikam jsme nepospíchali. U pokladny jsem vše vyložila na pás, ale když jsem prošla kolem pokladny, začal pípat alarm. Prodavačka se jen mile usmála a pokračovala v markování mého nákupu. Během několika vteřin alarm kvílet přestal, ale za záda se mi postavil muž z ochranky obchodu. Já skládala nákup do vozíku a když mi prodavačka řekla částku, kartou jsem zaplatila. Prodavačka mi podala účtenku a já se chystala odejít. „Kampak paninko. Asi máte něco, co jste nezaplatila, že jo? Tak sem s tím,“ řekl mi zvýšeným hlasem muž z ochranky. Polovina lidí z těch, co čekali u pokladen, se obrátila mým směrem.

Nic jsem neudělala, ochranka v obchodě ale trvala na svém

„Já mám ale vše zaplacené. Dětem jsem do ruky nic nedala a paní prodavačka všechno namarkovala,“ řekla jsem tomu muži a podávala mu účtenku. „Alarm se nespustí jen tak. Určitě jste si něco šoupla do kapsy. Takže se mnou půjdete do služební místnosti, tam to najdem. Vozejk a děcka si můžete nechat tady u pokladny,“ křičel na mě chlap o půl hlavy menší než já. Teda rádoby chlap. Měl něco kolem šedesáti let, ale těžko říct. Neupravené vlasy a vousy ho mohly dělat starším.

Nejdříve jsem jen na sucho polkla a zůstala stát jako opařená. Věta, že mám děti nechat stát u pokladny mě ale dokonale probrala. Instinktivně jsem sáhla do kapes a vyndala z jedné peněženku a z druhé mobil. „Nic jsem neukradla, nic v kapsách nemám.“ Muž z ochranky v obchodě ale trval na svém. „Nedělejte tu scény a uposlechněte mé výzvy,“ zařval na mě a rukou mi pokynul ke dveřím služební místnosti. Děti začaly brečet. Nechápaly, co se děje. Nerozuměly tomu, proč ten muž na maminku křičí. „Nikam s vámi nejdu a od dětí se nehnu ani na krok. Zavoláme teda policii, když mi nevěříte,“ řekla jsem klidným hlasem kvůli dětem a chtěla jsem na mobilu vytočit 158.

„Není potřeba otravovat policajty. Na zlodějky stačím sám,“ křičel muž a chtěl mi vzít z ruky telefon. To už mě ale obstoupilo několik lidí i s prodavačkou, co mě obsluhovala. „Pane, nechte tu paní na pokoji. Řekla, že nic nevzala a obsah kapes ukázala, tak co ještě chcete? Na ten mobil jí vůbec nesahejte,“ řekl muž, co stál u pokladny za mnou. Prodavačka také řekla, že jsem nic neprovedla a že do obchodu chodím pravidelně. „Mě to nezajímá. Alarm se jen tak nespustil. Ochranka v obchodě je proto, aby se tyhle věci řešili. Já jsem tady od toho,“ doslova ječel muž z ochranky. To už nás sledoval téměř celý obchod.

Poprvé v životě se mi při pohledu na policajty ulevilo

Muž, co se mě zastal, policii zavolal. Když přijeli, stála jsem v hloučku lidí, co se mě zastávali, utěšovala jsem plačící děti a poslouchala, jak muž z ochranky pořád mele to svoje. Jeden z policistů se zeptal, co se stalo a druhý se postavil mezi mě a muže z ochranky. Řekla jsem popravdě, jak vše bylo. Jak začal kvílet alarm, jak jsem zaplatila, jak mě ochranka obchodu obvinila z krádeže i to, jak jsem měla jít do služební místnosti a děti nechat u pokladny. Lidé stojící kolem vše potvrdili. „Někam si něco ulila, vím to. Alarm se nespustí jen tak,“ trval na svém muž.

Policajt mě celkem mile požádal ať projdu znovu kolem pokladny. Vzala jsem dceru do ruky, syna za ruku a prošla jsem. Nic, ani to nepíplo. Cítila jsem se neskutečně trapně, zoufale a bezradně. Děti jsem postavila k nákupnímu vozíku a začala z něho vše vyndávat do prostoru za pokladnou. Nepřestala jsem, ani když mi jeden z policistů řekl, že tohle nemusím. Po tvářích se mi koulely slzy. Přišla jsem si jako ten největší odpad. „Tak tady je můj nákup, tady účtenka. Rámem jsem prošla i s dětma, nikde nic nepípalo. Takže teď si to laskavě zkontrolujte a už mi dejte pokoj,“ řekla jsem poměrně důrazně směrem k muži z ochranky. Na vyskládaný nákup se jen zběžně podíval a pokrčil rameny. „Já vím co dělám. Už to u sebe asi nemá, ale ochranka v obchodě není jen tak pro legraci,“ žbrblal si pod vousy.

Vyřešeno! Ale jak to vysvětlit?

Policisté řekli, že za ně je to vyřešené, že pokud k tomu nikdo už nic nemá, že jedou. Odjeli. Já rychle nákup naskládala zase do vozíku. Pomohla mi s tím jedna z přihlížejících žen. Všem okolo jsem poděkovala a rudá až na zádech jsem odcházela. „Mami, já jsem se bál. Proč chtěl ten pán, abys šla s ním? A proč na tebe křičel?“ zeptal se mě na cestě k autu můj pětiletý syn a já v tu chvíli nevěděla, co mu mám odpovědět. Chtěla jsem mu říct, že pán je asi zamindrákovaný chudáček, který si na ženských léčí své mindráky a hraje si na něco víc, než je, ale místo toho jsem jen tiše řekla, že nevím, že si mě asi s někým spletl.

Kdyby se to mělo opakovat, asi by paní Dana jednala jinak

Až doma paní Daně došlo, že si nemusela dát všechno líbit. V tu chvíli ale měla jen sevřený žaludek, dřevěné nohy a pocit, že jí někdo odtrhává od dětí. Do daného obchodu na nákup nešla několik dlouhých týdnů a ještě i dnes se cítí trapně, když tam jde nakupovat. Přitom ona sama za nic nemůže.

Aby paní Dana předešla spekulacím, že ochranka obchodu jednala z rasových předsudků, zaslala nám několik fotografií celé své rodiny. Paní Dana je sympatická, zhruba třicetiletá blondýnka a dětičky jsou blonďatí andílci.

Jak celou událost vidí advokát? Ochranka v obchodě není policie!

K popsanému incidentu jsme se od advokátky Kateřiny Mencnerové dozvěděli následující:

„Ochranka v obchodě není policie. Pracovník ostrahy nemá žádné zvláštní zákonné oprávnění, které by mu umožňovalo omezovat osobní svobodu zákazníků, nutit je k něčemu proti jejich vůli, nebo provádět osobní prohlídky. Avšak může pozorovat a upozorňovat, vyzvat zákazníka, aby počkal do příjezdu policie, pokud existuje důvodné podezření, a v krajním případě zadržet osobu přistiženou přímo při trestném činu nebo bezprostředně po něm, a to pouze do příchodu policie (tzv. občanské zadržení).“

Zároveň jsme se dozvěděli, že ochranka v obchodě nemá právo nikoho „odvádět“. Zákazník může dobrovolně souhlasit s rozhovorem v samostatné místnosti, ale pokud to odmítne, nesmí být k ničemu nucen. Bez vašeho svobodného a výslovného souhlasu vás ochranka nesmí ani fyzicky kontrolovat a nesmí sahat na vaše osobní věci. Bránit zákazníkovi v přivolání policie, například odebráním mobilu, je nepřípustné a protiprávní.

Při pochybení (v tomto případě falešném obvinění) by měla automaticky ze strany ochranky obchodu přijít minimálně ústní omluva.

Máte i vy nějaký nepříjemný zážitek s ochrankou obchodu? Svěřte se nám.

Zdroj: Autorský text

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.