Foto: Nextfoto, Filip Turek na oslavě narozenin firmy Sferis
Místnost s psacím stolem. Ve skutečnosti ale spor o kancelář na ministerstvu životního prostředí odhaluje víc než jen boj o metry čtvereční.
Když jsme si v redakci In-Lifestyle.cz všimli celé té přestřelky kolem kanceláře ministra, nepůsobilo to úplně jako klasická provozní záležitost. Mě osobně zaujalo, jak symbolická může být prachobyčejná místnost. Nový ministr životního prostředí Igor Červený sice formálně stojí v čele resortu, ale reprezentativní kancelář, která k této funkci patří, podle dostupných informací nevyužívá. Ponechal si ji totiž vládní zmocněnec pro Green Deal Filip Turek. Ministr tak pracuje v menší místnosti, kde dřív seděla sekretářka.
Proč je důležité, kdo sedí ve velké kanceláři
Podle vyjádření bývalého ministra Petra Hladíka je situace „bezprecedentní“, a to nejen symbolicky, ale i z hlediska bezpečnostních standardů. Ministerská kancelář má splňovat parametry dané Národním bezpečnostním úřadem, a pokud ministr úřaduje jinde, mohou tyto standardy jaksi chybět. Hladík navíc upozornil, že malý prostor o rozměrech přibližně 3×3 metry není vhodný pro zahraniční návštěvy ani pro důstojné zastupování státu.
Jenže tady nejde jen o bezpečnostní normy nebo o estetiku. Jde o to, kdo je v očích veřejnosti skutečným šéfem. Pokud ministr sedí „ve špeluňce“ a zmocněnec v hlavní kanceláři, je to podivné. A já si kladu otázku, jestli to celé není jen divadlo? Není Igor Červený pouhá figurka, zatímco skutečná moc leží jinde?
Andrej Babiš opět vytasil tepláky, které sklidily tolik posměchu. Dokázal, že je nenosí obráceně
Dočasné řešení, které se zabydlelo
Filip Turek se stal vládním zmocněncem pro Green Deal poté, co jej prezident nejmenoval ministrem zahraničí. Premiér tehdy mluvil o „dočasném řešení“, jak uvedly SeznamZprávy, aby mohl Turek začít pracovat na své agendě. Jenže dočasnost v politice často znamená velmi dlouhé období, minimálně do dalších parlamentních voleb.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Proto začínám být trochu skeptický. Pokud někdo nezíská ministerské křeslo, ale přesto dostane silnou pozici se samostatnou agendou, a jak se zdá, i reprezentativní kancelář, co to vlastně říká o jeho respektu? Nehraje se tu nějaká hra jen na oko? Není to způsob, jak obejít politickou realitu a udržet vliv bez ohledu na formální rozhodnutí?
Figurky na šachovnici
Nemohu se zbavit dojmu, že celý spor o kancelář je víc než jen logistický problém. Připomíná mi to šachovnici, na níž se figurky přesouvají tak, aby výsledek vyhovoval těm, kdo tahají za nitky. Ministr bez kanceláře, zmocněnec s vlivem, „dočasná“ funkce bez jasného konce. To všechno dohromady vytváří obraz, který nepůsobí transparentně.
Možná je Igor Červený skutečně plnohodnotným šéfem resortu. Možná je Turek jen hlasitým vykonavatelem určité agendy. Ale symbolika je v politice mocná. A když ministr sedí v kamrlíku po sekretářce, zatímco jiný politik obývá jeho oficiální prostor, těžko se ubráním pocitu, že si z voličů někdo dělá legraci. Kancelář sama o sobě svět nespasí. Ale může odhalit, kdo má skutečný vliv a kdo jen cedulku na dveřích.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů SeznamZprávy, DeníkN, Instagram Filipa Turka