Spolek Pomáháme srnčatům odvádí skvělou práci: Dobrovolníků je však stále málo a zoufale chybí i drony

Každé jaro se při senosečích odehrává boj o život. Srnčata a další mláďata ukrytá ve vysoké trávě nemají před zemědělskou technikou šanci uniknout. Díky spolupráci zemědělců, myslivců a dobrovolníků ale mohou přežít.

Jaro si většina z nás spojuje se sluníčkem a probouzející se přírodou. Málokdo si ale uvědomuje, že přicházejí na svět tisíce mláďat, která ale vzápětí kvůli člověku zbytečně umírají. Srnčata se bohužel rodí v době, kdy probíhají senoseče. V České republice proto každoročně vyrážejí do terénu stovky dobrovolníků, aby jim pomohli přežít. Redakce magazínu In-Lifestyle.cz si o záchraně srnčat a dalších mláďat povídala s Janou Barešovou, která spolu s Kristinou Peckovou vede spolek Pomáháme srnčatům.

Pomáháme srnčatům

Malé srnče leží tiše ve vysoké trávě a čeká na svou matku. První dny života nemá žádný pach a spoléhá na to, že zůstane neodhaleno. Tento přirozený obranný mechanismus ho chrání před predátory, ne však před sekačkami. Jakmile na louku vjede technika, srnče neutíká. Instinkt mu velí přikrčit se a zůstat. Právě to se mu stává osudným. Každý rok tak během senosečí umírá přes 60 000 srnčat a mnohdy je to dlouhá a bolestivá smrt, když mají useknuté běhy nebo jsou jinak vážně zraněná.

Jana Barešová ze spolku Pomáháme srnčatům, který působí od Kytína přes Dobříš až po Příbram a okolí, popisuje, jak jejich práce vypadá a proč je klíčová spolupráce všech zúčastněných.

Jak pracují dobrovolníci v době senoseče?

„Do terénu vyrážíme většinou mezi čtvrtou a pátou ráno, často i dřív. Hledání mláďat je rychlejší a efektivnější s dronem s termovizí,“ říká Jana Barešová. Spolek vlastní dron zatím nemá. Doteď využívá dron Kristiny Peckové, nebo drony dobrovolníků. Na platformě Donio proto založili sbírku. Obě vedoucí spolku Pomáháme srnčatům věří, že se jim díky sbírce a štědrosti lidí, kterým nejsou bezbranná mláďata lhostejná, podaří drony pro spolek nakoupit.

„Srnčata sbíráme v rukavicích, bereme je i s trsem trávy a ukládáme do přepravek. Odnášíme je maximálně do vzdálenosti 200 metrů. Jakmile technika odjede, vypouštíme je a matka si je pak najde,“ doplňuje.

Za touto stručně popsanou rutinou je ale obrovské úsilí. Dobrovolníci vstávají za tmy, několik hodin procházejí mokrou vysokou trávu a snaží se najít co nejvíce mláďat včas. Většina z nich pak jen oblékne suché věci a spěchá do práce. Bez jejich nasazení by ale mláďata neměla šanci.

Zásadní je přitom komunikace mezi zemědělci, myslivci a dobrovolníky. V oblasti, kde spolek působí, podle Jany Barešové spolupráce naštěstí, až na výjimky, funguje. „Jsme takovou podporou pro místní myslivce,“ říká.

Důležité je i dodržování zákonů. Podle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, mají zemědělci povinnost hlásit seč s dostatečným předstihem a myslivci mají povinnost zvěř chránit. Pokud seč nahlášena není, může docházet i k porušení zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání – zraněná mláďata totiž často dlouhé hodiny trpí.

Pomoci může každý

Patronem spolku Pomáháme srnčatům se stal David Kraus, kterému ochrana srnčí zvěře není lhostejná.

Napříč republikou vzniká stále více skupin dobrovolníků, kterým osud mláďat není lhostejný. Přidat se může kdokoliv. Stačí se obrátit na spolek Stop sečení srnčat, který soustřeďuje důležité informace, rady a kontakty na dobrovolnické skupiny ve vašem okolí, nebo sem můžete zapsat vlastní dobrovolnickou skupinu.

Když se z povinnosti stane samozřejmost a místo lhostejnosti nastoupí zájem, začne příroda dostávat šanci, kterou si zaslouží. Pak i ten nejkřehčí život dostane šanci a zbytečně nevyhasne.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz