Spor mezi Hřebejkem a Rajchlem strhl lavinu reakcí: Když se Pelíšky stanou nástrojem konfliktu

Jeden status na sociální síti stačí k tomu, aby se strhla lavina reakcí. Hřebejkovi to nedalo a ohradil se k Rajchlovým slovům.

V redakci In-Lifestyle.cz jsme si nemohli nevšimnout, že nejrůznější slovní přestřelky na sítích jsou v dnešní době prakticky pravidlem. A čím známější jména, tím větší ohlas (ale zároveň i větší propad do osobní roviny). Ačkoli se nad některými hádkami dá poměrně i pobavit, není to nejvhodnějším řešením obdobných sporů.

Politika přechází v osobní útoky

Celý konflikt tentokrát odstartoval nevybíravý komentář Jindřicha Rajchla. Ten si do prezidenta rýpnul s tím, že se podle něj zachoval zbaběle, když na demonstraci poslal za sebe svou ženu. Příspěvek navíc doplnil ironickými narážkami i odkazem na film Pelíšky. Zároveň ještě dodal: „Původně jsem to chtěl nahrát jako vlastní video, ale tak geniálně jako Jirka Kodet bych to prostě nedal.“

A jak už to tak bývá, stačila malá chvíle a roztrhl se pytel s reakcemi. Režisér Jan Hřebejk odpověděl velmi ostře: „Pochopitelně, že by to tak nedal. Protože náš film nebyla pornografická a náglovská srágora z ruské pr*ele, jako je celý doktor Rajchl, kterého se štítíme.“ A tak bylo zaděláno na další kolečko veřejného konfliktu.

Helena Vondráčková se ohradila proti použití své písně k propagaci demonstrace. Jurečka ji přidal ke svému videu

Navíc uteklo jen pár hodin a Rajchl se ozval: „Jan Hřebejk má pravdu. Pelíšky srágora nebyla. Byl to skvělý film, v němž si každý, kdo má schopnost vidět paralely, Petra Pavla najde. Srágory začal Hřebejk točit až později. Z kdysi nadějného režiséra je tak dnes už jen jeho vlastní karikatura. Ale i tak děkuju za reklamu.“ Pozadu nezůstali samozřejmě ani lidé, kteří zaplnili sekci komentářů rychlostí blesku.

Sociální sítě nahrazují ring

Z psychologického pohledu podobné konflikty nejsou ničím překvapivým. Lidé mají přirozenou tendenci vytvářet si „tábory“, ke kterým se přiklánějí – podobně jako fanoušci sportovních klubů. Jakmile se s jednou skupinou ztotožní, začnou automaticky vnímat tu druhou jako soupeře. A v takovém nastavení už hlavně jen „lítají“ emoce a potřeba zachovat si loajalitu.

Sociální sítě tohle jen umocňují. Diskuze se odehrávají rychle, bez většího odstupu a často i bez osobního kontaktu, který by jinak přirozeně tlumil vyhrocené reakce. To, co by si lidé v běžném rozhovoru možná nikdy neřekli, tak bez větších zábran napíšou do komentáře. Svou roli hraje i to, že podobné konflikty jsou pro část publika svým způsobem atraktivní. Sledují je jako určitý druh „show“, kde jde o to, kdo přijde s ostřejší reakcí nebo trefnější urážkou.

Forma vítězí nad obsahem

Na podobných výměnách je doslova fascinující jedna věc – málokdo totiž už řeší, co bylo původním zdrojem konfliktu. Místo toho se pozornost okamžitě přesune k formě. K tomu, kdo koho víc urazil, kdo šel „přes čáru“. Diskuze se pak často rychle polarizují a racionální slova aby tam člověk pohledal. Pak není divu, že se mluví o úpadku veřejného vystupování a ztrátě základní slušnosti.

Pochopitelně, že by to tak nedal. Protože náš film nebyla pornografická a náglovská srágora z ruské prdele, jako je celý doktor Rajchl, kterého se štítíme‍♂️ pic.twitter.com/i4DrdWLeA6

— Jan Hřebejk (@JanHrebejk) March 23, 2026

Dnešní hádky a neshody už se neodehrávají ani tak v televizních studiích nebo na tiskových konferencích. Především je vidíme v komentářích, statusech a tweetech. A mají úplně jinou dynamiku. Rychlost, s jakou se podobné výroky šíří, je obří. Stejně tak i jejich dopad. Jeden status dokáže během pár hodin vyvolat tisíce reakcí, sdílení a dalších útoků. A co víc – čím ostřejší slova, tím větší dosah. Algoritmy totiž milují konflikt. A veřejné osobnosti se tomu začínají přizpůsobovat.

Výsledkem pak není výměna názorů, ale spíš uzavřený kruh, ve kterém si jednotlivé strany jen potvrzují své postoje. A čím déle podobné střety trvají, tím hůř se z nich hledá cesta ven. Možná i proto dnes tolik lidí vnímá veřejný prostor jako čím dál vyhrocenější – ne proto, že by se problémy změnily, ale protože se změnil způsob, jak o nich mluvíme.

Proč je Rajchl terčem a proč to není jen o něm

Jindřich Rajchl patří dlouhodobě k politikům, kteří umí mezi lidmi vzbudit poměrně dost emocí. Má své podporovatele, kteří oceňují jeho přímočarost, ale i odpůrce, kteří jeho styl komunikace považují za problematický. Jenže podobné útoky už dávno nejsou jednostranné. Reakce Jana Hřebejka ukazuje, že ani druhá strana nepůjde pro ostrá slova daleko. A rázem tu není dialog, ale jen slovní souboj.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů sociální síť X Jana Hřebejka, sociální síť X Jindřicha Rajchla

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.