Foto: VitVit / Creative Commons / Attribution-Share Alike 4.0, logo České televize
Nechceme platit za něco, co třeba ani nevyužíváme. Když to má platit stát, okamžitě se ptáme, odkud se ty peníze vezmou a kdo to nakonec zaplatí. Zároveň je tu obava, aby se z veřejnoprávních médií nestal pouhý nástroj politické moci.
Změna financování veřejnoprávních médií je jedním z nejvýbušnějších témat poslední doby. Nejde přitom jen o peníze, ale i o důvěru v nezávislost, představu, co vlastně má veřejná služba nabízet, a otázku rozpočtu. V redakci magazínu In-Lifestyle.cz jsme se na bouři nevole kolem koncesionářských poplatků a financování České televize a Českého rozhlasu podívali prostřednictvím naší ankety.
Financování jako zástupný problém
Diskuse o tom, jak financovat Českou televizi a Český rozhlas, na první pohled působí jako technická otázka. Ve skutečnosti ale odhaluje hlubší napětí mezi veřejností, médii a státem.
Koncesionářské poplatky měly být zárukou nezávislosti. Veřejnost si média platí sama, a tím je drží mimo přímý vliv politiků. Tento model se ale dostal pod tlak. Ne proto, že by přestal fungovat technicky, ale proto, že přestal být samozřejmý.
Proč lidem vadí koncesionářské poplatky?
Jedním z hlavních důvodů je pocit určité nespravedlnosti. Poplatky musí platit každá domácnost vlastnící přijímač bez ohledu na to, zda obsah veřejnoprávních médií skutečně sleduje. V době internetu a streamovacích služeb to mnoho lidí vnímá jako zastaralý princip. Zjednodušeně řečeno: když si platím platformu, která nabízí vysílání všech (základních) televizních stanic, proč bych měl za veřejnoprávní média platit ještě jednou?
Druhou rovinou je důvěra. Část veřejnosti má pocit, že veřejnoprávní média neodrážejí její pohled na svět, a proto odmítá jejich financování. Poplatek pak není vnímán jako příspěvek na společnou službu, ale jako vynucená platba za něco „cizího“.
Proměnila se i samotná mediální oblast. Lidé dnes mají široký výběr zdrojů informací a zábavy, což oslabuje dříve zaběhnutý argument, že veřejnoprávní média jsou nenahraditelná.
Proč budí obavy financování státem?
Nový, již oficiálně představený návrh financování médií přímo ze státního rozpočtu sice řeší problém nepopulárních poplatků, ale otevírá jiný, možná ještě citlivější.
Zásadní je v tomto případě obava ze ztráty nezávislosti.
Pokud by rozpočet České televize a Českého rozhlasu schvalovali politici, vzniká prostor pro tlak, ať už přímý, nebo nepřímý. Respondenti naší ankety zmiňují i obavy z nadměrného ovlivňování obsahu veřejnoprávních médií ze strany státu, potažmo vlády.
Ničemu nepomáhají ani slova ministra kultury Klempíře
Spor o peníze se přirozeně přelévá i do debaty o obsahu. Zastánci zrušení koncesionářských poplatků tvrdí, že veřejnoprávní média by se měla soustředit především na zpravodajství, publicistiku a vzdělávání, zatímco zábavní formáty by měly zůstat doménou komerčních stanic.
Způsob, jakým změny ve financování veřejnoprávních médií předkládá ministr kultury Oto Klempíř, je jen přilévání oleje (nebo rovnou benzinu) do ohně. Jeho výrok, že do vysílání veřejnoprávní televize tak úplně nepatří nejoblíbenější pořad České televize StarDance, mnoho lidí obrazně řečeno zvedl ze židle. Vždyť právě tento pořad diváky baví, těší se vysoké sledovanosti a působí na široké publikum napříč generacemi.
Sám ministr navíc připustil, že s návrhem spěchal kvůli mediálnímu tlaku. Když pak ještě argumentoval tím, že má osobní zkušenost s tvorbou kultury, někteří lidé jen zalapali po dechu. Oto Klempíř totiž mimo jiné připomněl svou scenáristickou práci na filmu Czech Made Man a filmu Hranaři, který u diváků rozhodně nezabodoval.
Tato argumentace část veřejnosti rozhodně nepřesvědčila. Otevřela spíše další otázky o tom, jak se posuzuje odborná kompetence v oblasti kultury a médií. Odpověď na to si musí udělat každý sám.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací a vlastního průzkumu
Přidejte svůj názor
Komentovat