Foto: Magnific, matka fotící se s dítětem, ilustrační foto
Fotky dětí na sociálních sítích jsou žhavé téma. Zatímco jedni rodiče jsou striktně proti, na druhé straně jsou ti, kteří fotky svých dětí s klidem sdílí. Debatu o fotkách a videích dětí na sociálních sítích znovu rozhýbala i kauza rodiny Ornelly Koktové.
Redakce magazínu In-Lifestyle.cz požádala o vyjádření k tématu sdílení fotek a videí dětí na sociálních sítích psycholožku Mgr. Terezu Vicherkovou z online psychologické poradny MOJRA.cz.
Sdílení dětí na sociálních sítích očima psychologa
Ve společnosti je v posledních letech sdílení fotografií dětí na internetu často diskutovaným tématem, které rodiče rozděluje na dva názorové tábory. Jednoznačně správný pohled na věc však v mnoha případech neexistuje.
Opatrnost rodičů při sdílení fotografií dětí na sociálních sítích je z psychologického hlediska pochopitelná. Dítě si svou identitu teprve postupně vytváří a své soukromí i digitální stopu může vnímat odlišně než jak ji vnímají nebo vnímali rodiče. Pokud byly jeho fotografie dlouhodobě zveřejňovány bez jeho souhlasu, může to v pozdějším věku vyvolat pocit ztráty kontroly nad tím, jak bylo a je vnímáno okolím.
Digitální stopa může být zdrojem posměchu
V této souvislosti se často zmiňuje pojem „digitální stopa“. Ta představuje obsah, který po zveřejnění na internetu může dlouhodobě přetrvávat, dále se šířit bez souhlasu původního autora a jen obtížně jej lze následně odstranit nebo ovlivnit. V období dospívání se navíc některé fotografie z dětství mohou stát zdrojem studu nebo posměchu ze strany vrstevníků. (Jako příklad můžeme použít roztomilé fotky ročního kloučka na nočníku. O pár let později na základní škole to může být „super“ důvod, proč si z něho dělat nemístnou legraci).

Sdílení fotek dětí může být bezpečnostní riziko
Mnoho rodičů volí opatrnost především z bezpečnostních důvodů.
Sociální sítě nejsou soukromým fotoalbem, přestože tak mohou působit. Pokud nejsou dostatečně pečlivě nastaveny možnosti soukromí, mohou se k fotografiím dostat i cizí osoby, které si obsah mohou ukládat nebo dál šířit bez vědomí autora, tedy rodičů.
Cílem by přitom neměla být obsesivní kontrola nad tím, co sdílíme, ale spíše hledání rovnováhy, která odpovídá potřebám konkrétní rodiny. Je více než vhodné vyhýbat se zveřejňování intimních či potenciálně zahanbujících fotografií dítěte, omezit dostupnost obsahu veřejnosti a s rostoucím věkem dítěte mu postupně umožnit vyjádřit svůj názor na to, zda si přeje konkrétní fotografie zveřejnit.
Důležitou roli hraje také motivace rodičů ke sdílení. Je rozdíl mezi přirozeným sdílením radosti a potřebou získávat prostřednictvím sociálních sítí uznání či pozornost okolí. Právě tato sebereflexe může rodičům pomoci nastavit zdravější hranice a činit citlivější rozhodnutí při zveřejňování obsahu o svých dětech.
Téma, nad kterým mnozí nepřemýšlejí
Sdílení fotek a videí dětí se týká i celé řady známých osobností. Nemusí jít nutně o vyloženě kontroverzní obsah, jaký jsme zaznamenali v případě videa rodiny Ornelly Koktové. Je třeba přemýšlet nad sdílením i zcela „obyčejného a zdánlivě nevinného obsahu“ fotografií a videí, ve kterých hrají hlavní roli děti.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě konzultace s psycholožkou Mgr. Terezou Vicherkovou z online psychologické poradny MOJRA.cz
Přidejte svůj názor
Komentovat