„Táta celý život nadával na komunisty. Na půdě jsem ale našel důkaz o jeho spolupráci s StB,“ svěřil se pan Karel

Do redakce nám přišel příběh pana Karla. V průvodním textu nám napsal, že ani sám neví, proč chce svůj příběh zveřejnit. Nejspíš proto, aby dokázal udělat tlustou čáru za minulostí. Pan Karel totiž nedávno zjistil, že jeho otec byl agentem StB.

Příběh pana Karla je o tom, jak moc se můžeme v životě mýlit. Rodiče pana Karla celý život kritizovali komunismus, velmi silně, někdy až moc. Nedávno pan Karel zjistil, že kritika komunistického režimu, kterou mu rodiče od dětství vštěpovali do hlavy, bylo jen jedno velké, smutné divadlo.

Můj táta byl agent StB a přitom na komunisty celý život nadával

Tatínek pana Karla celý život ostře vystupoval proti komunistickému režimu. Pan Karel si moc dobře pamatuje na to, jak se tatínek čertil u novin, jak mu táta vysvětloval, v čem je největší zlo komunistického režimu i na to, jak mu opakoval, že se chce dožít voleb, kdy komunisté nezvítězí. Pan Karel si pamatoval i to, jak po roce 1989 tatínek o politice už nikdy nemluvil. Dnes už to všechno pan Karel konečně chápe.

Táta pro mě vždy byl super chlap

Když umřela maminka, bylo mi dvaapadesát. Táta na tom nebyl zdravotně dobře a odchod mámy to ještě zhoršil. Sám už zůstat v domě, kde jsem se narodil a kde mě vychovali, nemohl. Když jsem mu oznámil, že si ho nastěhuju k sobě, chvíli prskal, ale pak sám uznal, že je to vzhledem k okolnostem nejlepší řešení. Svůj barák se rozhodl prodat.

„Syn odmítal bydlet s mým novým přítelem,“ svěřila se paní Lída. Otočil, až když omylem zaslechl vyznání lásky

Ze společného bydlení jsem strach neměl. Barák mám dost velký a stejně v něm žijeme jenom já a manželka. Dcera i syn už vylétli z hnízda. Tátu jsem navíc vždy vnímal jako neskutečně pohodového chlapa. Na nikoho moc nikdy nenadával, teda kromě komunistů, málokdy se mračil a byl to neskutečný pracant. Celý život pracoval v zemědělství. Nejdřív v JZD, kde jezdil traktorem, později kombajnem a pak pracoval několik let na jedné soukromé farmě. Tam byl, myslím, nejspokojenější.

Když jsem začal vyklízet barák a připravovat ho k prodeji, začal jsem systematicky od půdy po sklep a hned na půdě jsem našel překvapení. Vzadu pod zatemnělým oknem, kam moc nesvítilo světlo, jsem našel truhlu. Asi nemusím říkat, že jsem byl zvědavý, co je uvnitř. Čekal jsem prakticky cokoliv, ale tohle ne.

Táta pro mě vždy byl super chlap a je pořád

Truhla byla plná nějakých lejster, dokladů, průkazek, byly tam nějaké známky. Po zběžné prohlídce mi docvaklo, že to je všechno na tátovo jméno. Táta byl u komunistů a podle všeho podepsal spolupráci. Táta, který na ně celý život nadával. Vzal jsem tu truhlu domů a večer jsem ji postavil před tátu.

Chvíli na tu truhlu jenom koukal. Pak se podíval na mě. „A co jsem měl dělat? Můj strejda emigroval, já chtěl studovat. Chtěl jsem na vysokou,“ říkal mi a v jeho hlase bylo něco, co jsem u něho nikdy neslyšel. V očích měl slzy. „Podepsal jsem to. Vystudoval jsem vysokou školu. Jak platnej jsem jim jako agent StB byl, si obrázek udělej sám. Chtěl jsem se stát agronomem a skončil jsem na traktoru. A to jenom díky náhodě, jinak jsem měl tak maximálně podestýlat,“ dodal pak ještě tiše.

Chvíli jsme seděli úplně tiše a oba jsme očima hypnotizovali tu truhlu. „Pojď ven, tati,“ řekl jsem, popadnul jsem tu truhlu a vyšel ven na zahradu. Pak jsem se prohřešil proti ekologii. Truhlu jsem polil benzínem z kanystru, co mám do sekačky a škrtnul jsem zapalovačem. Mlčky jsme koukali do plamenů a nechali jsme minulost proměnit v popel.

Nemluvíme o tom, není potřeba. Je to uzavřená dávná kapitola. Můj pohled na tátu se nezměnil. Pořád je to můj táta a pořád ho mám rád.

Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenáře

Iveta Kohoutová

Trojlístek našich redaktorů doplňuje Iveta. Vrátila se na pozici redaktorky po mateřské dovolené a našim čtenářům přináší zajímavé informace o osobnostech, které se hřejí v záři reflektorů. Kromě rodiny se Iveta ráda věnuje malování obrazů a miluje adrenalinové sporty.