„Manžel chce druhé dítě, ale nevšímá si, jak už s prvním trpím,“ svěřila se paní Nikol. Bojí se, že je sobecká

Do redakce nám přišel e-mail od naší čtenářky paní Nikol. Ve svém textu se svěřila s tím, že ji doslova denně její manžel bombarduje s přáním pořídit si druhé dítě. Paní Nikol ale nechce. Na celou domácnost i péči o dceru je totiž věčně sama. 

Příběh paní Nikol (jméno bylo redakcí změněno) není ojedinělý. Manžel finančně zabezpečuje chod rodiny a tím jeho starost o rodinu končí. Alespoň tak to vnímá naše čtenářka. Místo toho, aby se zapojil do chodu domácnosti a péče o dceru, tlačí manželku do druhého potomka.

Chce druhé dítě, ale prvního si sotva všimne

Když jsme se s manželem vzali, byla jsem přesvědčená, že jsme ideální pár. Oba jsme chtěli rodinu, dům, klidný život. Když se nám narodila dcera, měla jsem pocit, že je vše dokonalé. Jenže už během prvních měsíců jsem pochopila, že moje představa o partnerství a rodičovství se od té jeho dost liší.

Byla jsem vyčerpaná. Kojení, probdělé noci, domácnost. On chodil do práce, a tím podle něj dělal pro rodinu dost. Když přišel domů, sedl si k televizi, a když jsem ho poprosila, aby pohlídal malou, odpověděl, že je unavený. Já ale byla unavená taky. Fungovat jsem ale musela, a takhle to máme i dnes, kdy jsou dceři čtyři roky.

Dcera je úžasné, zvídavé dítě a tatínka doslova miluje. Jenže jejich vztah není úplný. On jí dá pusu na dobrou noc, pohladí ji, ale nikdy s ní nezůstane sám déle než půl hodiny. Když onemocní, všechno je na mně. Když potřebujeme někam jet, všechno organizuju já. On si prostě jen užívá rodiny a toho, že fungujeme.

Vrátila jsem se do práce a manžel chce druhé dítě

Před pár měsíci jsem se vrátila do práce. Dělám účetní. Někdy jezdím do kanceláře, ale často pracuji z domu. Kdo maká z domu, moc dobře ví, že to má své výhody. Také si ale uvědomuje, že ty hodiny si u toho stejně musím odsedět. Můj manžel to ale nejspíš nevidí. „Ty máš pohodu, že jsi doma,“ říkává mi poměrně často.

Nedávno přišel s něčím, co mě zarazilo. „Když nám to tak všechno klape, myslím, že je nejvyšší čas pořídit naší malé bratříčka nebo sestřičku,“ vybalil na mě jeden večer, zatímco u toho koukal na zprávy.

Vytřeštila jsem oči, ale byla jsem zticha. V hlavě se mi promítlo, jak každé ráno malou oblékám, dávám ji snídani, pak ji vezu do školky, vracím se domů, sedám k práci a ve dvě zase startuju auto, abych pro ni dojela. Doma pak uklidit, uvařit večeři, pohrát si s malou. Někdy k tomu ještě dojedu na nákup, poseču zahradu, vytřu celý dům, sklidím ovoce a zeleninu ze záhonku, vypleju skalku. S kamarádkami si vyrazím tak jednou za rok a to většinou hlídá moje sestra. Babičky už nemáme.

Mlčela jsem. Promítala jsem si v hlavě svůj denní program a marně jsem vzpomínala na den, kdy by si manžel vzal naši malou třeba na půl dne někam ven.

Skvělý nápad, že jo? Uděláme si druhé dítě

„Tak co, půjdeme do toho?“ vytrhl mě z mých myšlenek manžel. „Nevím, jestli teď chci druhé dítě. Sotva zvládám jedno. K tomu domácnost, práce,“ řekla jsem mu potichu.

A víte, jak na to zareagoval můj manžel? Urazil se. Prý jsem sobecká a myslím jenom na sebe. Vůbec neberu ohledy na to, že on druhé dítě chce. I díky jeho reakci vím, že druhé si určitě teď pořizovat nebudu. Nebudeme. Ne takhle. Taky bych ráda žila, zašla si s kamarádkami na sklenku, jako on chodí s klukama na pivko a na kulečník. Taky bych dvakrát ročně jela na čundr jako můj manžel. Chci si taky po práci hodit kopyta na stůl a pustit televizi. Dokud mi nezačne alespoň trochu pomáhat, druhého mimča se prostě nedočká. Jsem vážně kvůli tomu sobecká?

Zdroj: Autorský text, Podklady od čtenářky

Lenka Marousková

Lenka je hlavní postavou našeho redakčního týmu. Po několika letech práce všeobecné redaktorky nyní přináší zajímavé zprávy ze světa showbyznysu. Ráda poznává nové lidi a jejich životní osudy. I proto dělá rozhovory s osobnostmi, nebo píše vaše příběhy ze života. Svůj volný čas nejraději věnuje své rodině.