Foto: Ben Skála, Benfoto / Creative Commons / Attribution-Share Alike 4.0, Mikuláš Minář v roce 2018
Náměstek za SPD sdílel podvrženou fotografii s Minářem, kde měl být i jeden z pardubických útočníků. A bouře na sítích byla na světě.
Objevila se dost kontroverzní kauza kolem falešné fotografie náměstka a Mikuláše Mináře, jak jsme v redakci In-Lifestyle.cz zaznamenali. Lidé to však nepovažují jen za další internetový přešlap, tentokrát to je vážnější. Musíme se tak ptát, kdo vlastně dnes stojí na klíčových místech ve státě? A co to znamená pro děti, které se mají učit rozlišovat pravdu od lži, když jim příkladem stojí někdo, kdo neváhá šířit falešné zprávy či fotky?
Fotografie okamžitě zvedla lidi ze židlí
Začalo to zdánlivě banálně. Náměstek ministra školství Zdeněk Kettner sdílel na sociálních sítích upravený snímek, na němž se objevil Mikuláš Minář spolu s člověkem, který je spojovaný se závažným útokem na zbrojařskou firmu. Vzhledem k motivům lze útok označit jako terorismus. Fotografie nicméně byla falešná.
Reakce tak přišly hned. Spolek Milion chvilek pro demokracii to na síti označil za nepřijatelný útok a uvedl, že se hodlají bránit. Snímek se však mezitím začal rychle šířit internetem a vyvolal tisíce nenávistných reakcí. Minář popsal situaci jasně: „Začalo nám psát strašně moc lidí útočné příspěvky, píšou nám do zpráv, že jsme teroristi.“ Kettner vzápětí příspěvek smazal a omluvil se s tím, že podvržený obrázek neodhalila ani AI. Zároveň přiznal, že šlo o chybu, a slíbil, že podobnou situaci už nepřipustí.
Andrej Babiš se poprvé vyjádřil k demonstraci: Účastníci reagují na jeho slova o lžích i respektu
Když selže úsudek, omluva nestačí
Jenže co si budeme povídat, tady nejde ani tolik o jeden sdílený obrázek. Jde o ten princip celé kauzy. O to, že člověk ve vysoké státní funkci – navíc v oblasti školství – bez ověření klidně šíří obsah, který může poškodit konkrétní lidi i mínění veřejnosti. To mnozí považují za minimálně znepokojivé. Protože jestli někdo rozhoduje o vzdělávání, měl by v dnešní době být první, kdo rozumí tomu, co jsou dezinformace. A měl by jít příkladem, ne naopak. Omluva je samozřejmě důležitá. Ale otázka zní, jestli v takovou chvíli stačí.
To je vrchol! Náměstek ministra školství z SPD Zdeněk Kettner za pomoci uměle vytvořené fotografie šíří lež o tom, že se předseda Milionu chvilek Mikuláš Minář znal s jedním z útočníků na halu v Pardubicích. Příspěvek už díky němu hojně sdílí celá dezinformační scéna.
Snaha… pic.twitter.com/RP5O5ufnun
— Milion chvilek pro demokracii (@milionchvilek) March 26, 2026
Představme si běžnou školní třídu. Učitel vysvětluje, jak si ověřovat informace, jak nepodléhat manipulaci, jak kriticky myslet. To je vzhledem ke „kouzlům“, která dnes umělá inteligence svede, nezbytné. A pak si žák otevře telefon a zjistí, že sám náměstek ministra sdílel falešný obrázek. Jak má pak dítě věřit tomu, že pravda je důležitá, když se i ti „nahoře“ nechají nachytat, nebo hůř, přispějí sami k šíření lži? Tohle není legrace, je to rána do důvěry. Do samotného základu toho, co se snaží školství budovat.
Doba, kdy už nikdo nic neověřuje
Informace se v dnešní době šíří rychle díky internetu. Bohužel se ale zároveň ověřují méně než kdy dřív. Lidé často sdílí to, co zapadá do jejich názoru. Co se zrovna „hodí“, s čím souhlasí. „Viděl jsem to na Facebooku, tak to bude pravda,“ zní kolikrát ironicky, ale až příliš často i reálně. A když se do toho přidají veřejní činitelé, problém se násobí. Protože jejich slova mají váhu, tedy měla by ji mít. A jejich chyby mají větší dopad.
Být ve vysoké funkci není jen o pravomocích. Je to především o odpovědnosti. O tom, že každé slovo, každý příspěvek může ovlivnit tisíce lidí. V tomto kontextu působí argument o „neodhaleném podvrhu“ dost slabě. Protože právě od lidí ve vedení státu se očekává víc než od běžného uživatele sociálních sítí. Očekává se obezřetnost. Kritické myšlení. Schopnost říct si: počkám, ověřím, nebudu šířit něco, co může být lež.
Možná největší problém celé kauzy je ale jinde. V tom, jak se v tom má vyznat obyčejný člověk, když i politici sdílejí nepravdy, kde má veřejnost hledat jistotu? Komu věřit? Není divu, že roste nedůvěra. Že lidé začínají pochybovat o všem a chodí demonstrovat. A že se pak snadno chytí další „zaručené pravdy“, které kolují internetem.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů sociální síť X Milion chvilek pro demokracii, SeznamZprávy