„V důchodu si žiju krásně na rozdíl od ostatních,“ říká paní Dana. Má prý peníze i na dovolené

Paní Dana nechápe, na co si všichni stěžují. Vždyť život v důchodu může být i krásný, když si to umíte zařídit.

Na In-Lifestyle nám přišel e-mail, v němž čtenářka Dana popisuje realitu svého důchodového života. A rozhodně to není taková tragédie, jak je někdy vykreslováno. Ne proto, že by měla miliony nebo vyhrávala v loterii. Jen v době, kdy pracovala, nijak zvlášť neutrácela, vychovala jednoho syna, ale i toho vedla spíš ke skromnosti. Nepotřebovala dělat dojem na okolí. Díky tomu si dnes v důchodu žije klidně, cestuje a může si dopřát věci, které má ráda.

I s málem se dá vyjít

Do důchodu jsem vlastně neodcházela s velkými obavami. Všude jsem sice poslouchala, jak lidé sotva zaplatí za topení a elektriku a jak si nemohou nic dovolit, jenže já jsem si už dávno před padesátkou začala odkládat peníze bokem. Jasně, nebydlím sama, ale s manželem jsme domek přenechali synovi a nastěhovali se do bytovky tady v rámci našeho města. Ten byt si koupil syn, hned jak začal vydělávat a ještě byly ceny rozumné. Krom toho mám „výhodu“ v tom, že nepotřebuju každý rok nový telefon ani značkovou kabelku. Když mladší kolegyně ty poslední roky, co jsem pracovala, utrácely za drahé obědy a kávu ze Starbucks, já si nosila jídlo z domova a peníze raději ukládala.

Do práce jsem jezdila vlakem, což sice znamenalo dřív vstanout, ale zase jsme doma nepotřebovali druhé auto, neutratila jsem za benzín, povinné ručení a další věci. A ještě jsem za ty roky stihla přečíst tolik knížek! Dnes díky všem těm věcem nejsem závislá jen na důchodu. Mám něco našetřeno, něco investovaného, a hlavně žádné dluhy. Nechápu lidi, kteří si celý život berou půjčky na zbytečnosti a pak se diví, že nemají rezervu. Já jsem vždycky přemýšlela, jestli danou věc opravdu potřebuju. A většinou jsem zjistila, že ne.

Jiří Lábus se na nízký důchod dobře připravil: „Na to, co jsem odevzdal, to rozhodně není dostatečné“

Umím si dopřát

Přitom rozhodně nežiju nudně nebo asketicky. Dvakrát ročně si s manželem zaletíme k moři, pokud zdraví dovolí (oba máme vesměs průměrný důchod, on trošku nižší než já kvůli nějakým věcem), když máme chuť a hlásí hezké počasí, jezdíme i po Česku. On je sportovní fanda, takže obráží hokeje a fotbaly. Já si občas zajdu se sestrou do divadla nebo kina, máme tu takový seniorský klub, což je taky fajn. Jen si prostě všechno plánuji dopředu. Zájezdy kupujeme mimo sezónu, sleduju slevy a nikdy neutrácím impulzivně.

Stejně přemýšlím i o běžném životě. Vařím doma, protože mě to baví a navíc vím, co jíme. Nevidím důvod utrácet za obědy v restauracích nebo vysedávání v kavárnách. Kávu si udělám doma stejně dobrou a za zlomek ceny. Když jdu do restaurace, tak proto, že chci zažít něco výjimečného, ne z lenosti. A popovídat s kamarádkou si zvládnu i doma.

Důležitý je rozpočet a plán

Myslím, že dnešní problém mnoha lidí není jen nízký důchod, ale také to, že neumějí hospodařit. Samozřejmě je jasné, že když někdo zůstane sám a někde na baráku, kterého se nechce vzdát, tak je lidově řečeno v loji. U spousty lidí je ale problém v tom, že sem jim peníze „rozkutálejí“ za maličkosti, které se nezdají důležité, ale na konci měsíce udělají obrovskou částku. Já jsem se celý život držela jednoduchého pravidla – neutrácej za věci, které nepotřebuješ, a mysli na budoucnost.

A tak dnes sedím doma, plánuji další výlet a opravdu nerozumím tomu, proč tolik důchodců říká, že život skončil. Mně naopak přijde, že teprve teď mám konečně čas užívat si všechno, na co dřív nebyl prostor.

Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě e-mailu od čtenářky

František Zahradníček