Foto: VendySol/ Creative Commons / licence 4.0, prezident České republiky Petr Pavel
Napětí mezi Hradem a vládou roste čím dál víc a veřejnost nestačí sledovat, kdo má vlastně pravdu. Stále se řeší, zda by měl prezident jet na summit NATO.
Celá situace se zvrtla ve chvíli, kdy Andrej Babiš začal zpochybňovat účast prezidenta Petra Pavla na nadcházejícím summitu NATO. A tedy nejen on, už Petr Macinka k tomu měl své výhrady, jak jsme v redakci In-Lifestyle.cz zaznamenali. Ačkoliv se může zdát, že jde o technickou otázku, ve skutečnosti se dotýká samotného fungování státu a je hodně o (ne)ochotě ke spolupráci.
Kdo má vlastně jet? A kdo o tom rozhoduje?
Premiér Andrej Babiš se netají tím, že si společnou účast představit nedokáže. „Jak to bude vypadat, to tam budeme vystupovat najednou?“ poznamenal dle Blesku s notnou dávkou ironie. A přidal i argument o bezpečnostních pravidlech a kompetencích vlády. „Do toho summitu ještě zbývají tři měsíce, takže pro nás to není téma. Sám pan prezident před pár dny, konkrétně 4. dubna, veřejně řekl, že uznává, že složení delegace je v kompetenci vlády,“ uvedl. Ale je to opravdu tak jednoduché?
Z historie víme, že účast prezidenta na podobných akcích není žádnou výjimkou, naopak. V minulosti se summitů NATO účastnili jak premiéři, tak prezidenti. A někdy dokonce i společně. Petr Pavel navíc není v této oblasti žádným nováčkem. Má za sebou dlouhou kariéru v NATO a zahraniční politice rozumí možná víc než většina českých politiků. Pro řadu lidí tak dává jeho účast smysl, i větší než u kohokoliv jiného.
Alena Schillerová nezvládla kritiku a musela reagovat: Ceny paliv vyvolávají na internetu ostré diskuze
Do celé situace se samozřejmě vložil i ministr zahraničí Petr Macinka, který svými výroky naznačil, že by prezident na podobné akce jezdit neměl. Mluvil tedy o Petru Pavlovi, ne obecně o všech prezidentech. Část veřejnosti se tehdy velmi podivovala. Má opravdu o takové věci rozhodovat vláda bez ohledu na hlavu státu? Nebo by měl existovat kompromis? Pro mnoho lidí to působí spíš jako osobní spor vzhledem právě k neshodám mezi ním a prezidentem než jako snaha o funkční řešení.
Telefonáty z dovolené a zvláštní komunikace
Situaci ke všemu ještě okořenila i osobní rovina. Babiš totiž zmínil, že ho prezident kontaktoval i během jeho dovolené a chtěl situaci řešit. Komunikace tak evidentně vázne víc, než by měla.
Někteří politici už situaci označili za zbytečné handrkování. A možná na tom něco je. V době, kdy se řeší bezpečnost, ekonomika a mezinárodní vztahy, působí takový konflikt o to, kdo pojede na summit, trochu malicherně. Na druhou stranu, takové detaily kolikrát ukazují, jak (ne)funguje spolupráce na nejvyšší úrovni.
Ale když si vzpomene na styl komunikace Petra Macinky z jeho „výhružných“ SMS, není to nic překvapivého. Už tehdy se vyjádřil, že buď bude možné všechno, nebo nic. A když on nemá Turka v křesle ministra, nezdá se, že by se chystal vycházet Pavlovi vstříc. Je totiž vidět, že styl jeho komunikace je dlouhodobě velmi vyhraněný. To může být jedním z důvodů, proč se podobné spory nedaří uklidnit.
Když chybí ochota, těžko se lidé domluví
Celé to handrkování ukazuje na širší problém české politiky – nejasně vymezené kompetence a osobní animozity, které se přelévají i do oficiální roviny. Ústava sice dává vládě hlavní slovo v zahraniční politice, prezident ale zároveň není jen ceremoniální postava. Nakonec tak záleží hlavně na domluvě a ochotě spolupracovat.
Ta tu ale zjevně není úplně ideální. Když mezi jednotlivými aktéry chybí důvěra, i běžná organizační otázka se snadno promění ve veřejný spor. Pro lidi je pak těžké rozlišit, co je ještě legitimní debata o pravomocích a co už jen politické přetahování.
Zdroj: Autorský text redakce In-Lifestyle.cz na základě veřejně dostupných informací z webů Blesk, DeníkN, Facebook Andrej Babiš
